_____________________________________
Vítejte
BUĎ VÍTÁN, KDO V DOBRÉM PŘICHÁZÍŠ.
A kdo nepřicházíš v dobrém, vypuď sebe z této svatyně a přesídli do hájemství ďáblova. Neb věz, žes na půdě prorokově a Bůh tě ztresce za černé myšlénky.
Nejvýznamnější produkt této stránky je vše, co je zde všade vloženo sedmictihodným autorem zdejším. To značí: články publicistického rázu, para-literární přednášky, literatura nefaktu a tajemství, fejetony, básně, jakož i texty písňové a srandičky všeliké.
Službu nabízí zdejší mistr klávesnice jedinou - a to službu ctěnému návštěvníkovi, by z nudy vyšel na světlo zářné a kochal se osvíceným dílem tím.
Nejdůležitější myšlénky projektu toho, které podrobněji rozvinuty jsou a budou na pod-stránkách, jsou veškeré žádné, neb myšlénky autor žádné nemá, leč potřebu linoucí z grafomanie a dalších postižení.
Pusťte mne ven a sdělím světu proroctví jasné.
_________________________________________________________________
Varování návštěvníkům:
Úvodní stránka webové prezentace funguje podobně jako výkladní skříň obchodu. Je to místo vhodné k prezentaci aktuálních novinek, slev nebo akcí.
_________________________________________________________________
______________________________________________________________
Na pivu s prezidentem Vaškem.
______________________________________________________________
A TADY VŠUDE MUZIKY JE PLNO
Zbyněk Hejda
Po hrdlech zvířat přejížděly nože.
Té muziky! A bez hlásku!
A někdo pořád dokola řek Bože,
pták píp, jako když visí na vlásku.
Tak tady všude muziky je plno,
jak z mrtvých andělů, jak odevšad.
Jako když samou hudbou praskne lůno,
jako když začnou po hospodách hrát.
Jedna z nejkrásnějších básní české novodobé poezie, jednoho znejlepších současných básníků Zbyňka Hejdy.
_________________________________________________________
RENÁTA BERKYOVÁ - básně
(Má oblíbená básnířka)
K O L Á Č
Piekla som jablkový koláč
pre všetkých
a myslela pritom na teba.
Nakoniec
ho nikto nejedol.
Bol príliš slaný...
E B O K H E Ľ I
Keravas e bokheľi le phabajenca
perdal savorenge
u igen gondoľinavas
pre tute.
Aľe paľis ňiko odi
na chalas.
Bares lonďi sas...
Chlieb
Do prázdnych nádob
dívam sa
a hľadám
vlastný odraz.
A teraz kde ste všetci?
S nevôľou vrhám sa,
zatínam zuby i päste.
Aj za tvrdý chlieb
treba ďakovať.
O maro
Andre čuče pira
dikhav
u rodav
peskero gendalos
Akana kaj san savore?
Bijo cirdeľipen čhivav man
zorales,
phandavav andre o danda the dumukha.
The vaš o šuko maro
kampel te paľikerel.
___________________________
Slečna
z dobrého cesta,
čo má hruď
tak akurát do ruky
a úsmev
okolo celej hlavy,
ti volá,
jej voláš.
Volám
na nedostupné miesta.
Zase sme celú noc nespali.
E džuvľi,
lačhi goj
so la hin o koľin
ča avka andro vasta
the o asaviben
pašalal calo šero,
tuke vičinkerel,
lake vičinkeres.
Vičinkerav pro thana
kaj oda niko na hazdela.
Caľi rat na suťam pale.
Fanoušek, Bubeneč - Praha 6, 1961
______________________________________________________________
Pan Kaplan
Pan Kaplan přišel o dvě hodiny pozdě do práce. Na hlavě obvaz, ruku v bandáži, pajdaje o holi.
"Kaplan!" zařval šéf, "jdou o dvě hodiny pozdě!!"
"Ráčej odpustit, pane šéf," koktá Kaplan, "musel jsem neprodleně opravit okenici, aby nespadla - a místo toho jsem sám spadl ze třetího patra..."
"No!" řval šéf, "a to jim trvalo dvě hodiny?!?"
______________________________________________________________
Relativní
Jedou dva teroristé po Bagdádu autem a jeden druhému povídá: "Víš co, vyhoď mě před americkou ambasádou".
______________________________________________________________
Dva dárky
Když Bůh stvořil Adama a Evu, zbyly mu dvě věci, které jim chtěl dát. Řekl: "Mám pro vás jestě dva dárky, pro každého z vás jeden. Ten první je moci čurat vestoje." Adam ho přerusil: "Já to chci! To bude báječné, můj život bude mnohem veselejší!" Bůh se tázavě podíval na Evu. Eva přikývla a řekla: "No proč ne, pro mne to není tak důležité." Tak dostal Adam tento dárek. Výskal radostí, poskakoval a čural tu zde, tu onde, běžel na pláž, obdivoval se obrazcům, které se mu podařilo vytvořit v písku. Eva se zeptala Boha:"A ten druhý dárek, který jsi nám chtěl dát?" - "To je mozek, Evo. To je mozek."
______________________________________________________________
Krása a rozum
Muž se ptá Hospodina: "Proč jsi udělal ženu tak krásnou?" - "Abys jí mohl milovat." Muž se ptá dále: "A proč jsi jí nedal víc rozumu?" - "To aby mohla milovat tebe."
______________________________________________________________
O novináři a modlitbách
Žurnalista se v Jerusalémě nastěhuje do pokoje s vyhlídkou na Zeď nářků. Každý den pozoruje množství modlících se zbožných. Po týdnu už dokonce rozeznává jednotlivce. Po dvou týdnech se osmělí a osloví jednoho, který tam strávil skoro celý ten čas, když opět přichází k modlitbě: "Prosím pěkně, za co se tu každý den modlíte?"
Starý muž odpoví: "Každé ráno se tu modlím za mír na světě, my tomu říkáme šalom, a za bratrství mezi všemi lidmi."
Novinář se ptá s úctou: "Ale pak sem přicházíte opět?"
Starý muž pokračuje: "Ano, odpolední modlitbu věnuji prosbám za to, aby lidé nestrádali hladem."
Dojatý novinář se ještě jednou osmělí: "Večer však přicházíte znovu?"
Starý muž trpělivě vysvětluje: "Večerní modlitbu věnuji prosbě za zdraví všech lidí, a aby mohli klidně spát. Takhle to dělám už 25 let."
Konsternovaný novinář jen špitne: "To je fantastické. 25 let. To je síla. Jak to vydržíte ... jak to děláte ... jaký z toho máte za celá ta léta pocit?"
Stařec trochu ztlumí hlas: "Jako bych mluvil do zdi."
______________________________________________________________